JEDNO PŘEPRACOVANÉ ZVADLO....

Když jsem si přečetl tohleto Robertovo zvadlo, hned mě napadlo, že by se tenhle text dal bezvadně zneužít k popisu něčeho jiného:


14. - 16. června 2002
Pracovní víkendovka na historické trati Sázava u Žďáru - Přibyslav
Těší mne, jmenuji se Tišnovka

...a jsem z rodu malých železniček, lokálek. Jedete-li vlakem z Prahy do Brna přes Vysočinu, můžete mne spatřit mezi Přibyslaví a Žďárem. Přimykám se občas k hlavní trati, abych opět po chvilce zmizela ve smrčí. Někdy uvidíte jen kousek oblouku mizejícího za mechem porostlou skalou, jinde se vám ukáži v celé své kráse lokálkové. Vlaky po mně již nejezdí. Není divu, všechny vzaly zavděk nově postavené dvojkolejné trati. Ještěže kousek ze mne zbyl jako muzejní trať. Díky obětavému úsilí několika nadšenců se občas po mně projede historický vláček. A slyšela jsem prý, že budu moci poděkovat i Brontosaurům, kteří mi chtějí pomoci. Tak se na vaší pomoc velice těším...


A tak jsem text nakonec sepsal a doplnil potřebnými obrázky: 

28.10. - 4.11.1998
(Dny katastrofy)
Těší mě, jmenovala jsem se Usť-Čornská lesní dráha !

Byla jsem jednou z malých krásných železniček, které jestě donedávna byly. Ale už nejsem - vzala mě velká voda. Tak velká, že na mé síti, ač několik desítek km dlouhé, málokde zbylo neporušených několik set metrů v celku. Pojedete-li vlakem z Prahy, spatříte mě těžko. Ale pojedete-li nákladním automobilem značky ZIL údolími krásných jmen nad Usť-Čornou, pak moje zbytky určitě uvidíte. Někdy pojedete přímo po mně - a tam už ze mě nezůstalo opravdu nic, až na podezřele vyrovnanou niveletu břehu potoka. Jindy mě uvidíte na druhém břehu ještě i s kolejemi, jako kdyby právě za chvíli mohl jet další vlak. Hm, asi za pár let taky zmizím ve smrčí.
  A tady ? To je zajímavé místo - a takových jsou desítky - vidíte kousek oblouku, mizejícího za mechem porostlou skalou. Ale co to ? Za chvíli i celá mechem porostlá skála mizí i s kolejemi v potoce. Tudy že vedla dál trať ? To není možné - vždyť kam by se tady vešla ? Potok přece sahá po celé šířce, až ke strmému úpatí kopce! Ale... proč jsou na dně potoka ještě smontované pasy kolejí a pražce nikde ?
  Vlaky po mně již nejezdí. Ani dřevo. Není divu, všechno vzalo zavděk nově vyrobeným krásným nákladním automobilům. Ale... ne tak docela - lidem železnička dost chybí. Ještěže mě občas aspoň kousek na méně přístupných místech zbyl. Aspoň se můžete podívat, jak jsem byla krásná.
  Jenže díky obětavému úsilí mnoha nadšenců začínají koleje mizet už i ze všech posledních míst. A tak - kdo jste mě znali či neznali - přijeďte se podívat! Asi brzy zmizím ve smrčí... A když si dáte práci a projdete různá údolí, uvidíte i spoustu rozsypaných, během chvíle převrácených vagónků, které už nemají po čem odjet. A tak tady spí a čekají na vlak.

 

 
     
     
     
     
     

 

A nakonec přidávám ještě část článku z časopisu DRÁHA 4/1999..." 

Poslední dny lesní dráhy

Soudě podle stávající situace se s největší pravděpodobností historie lesní dráhy v důsledku povodní uzavřela - vzhledem ke značným a za sou­časného stavu nenapravitelným škodám především na železničních stavbách a tratích. Poškození tratí lesní dráhy je značné, chybí mnoho mostů, opěrných zdí a traťových úseků v úzkých částech údolí. Celková součtová délka chybějících úseků tratě je sice "jen" asi 14 km, jde však o stavebně nejnáročnější místa. Podle údajů náčelníka Lž, pana Jaremy Tymkiva, byla ze zůstatkové hodnoty dráhy, jež činila 6 milionů UAG, poškozena trať asi za 800 tisíc UAG (asi 8 mil. Kč).

Spodní pilíř železničního mostu v Neresnici, pocházejícího z roku 1937, byl poškozen již v létě 1998 a náčelník dráhy požadoval jeho opravu. Finanč­ní prostředky na opravu samozřejmě chyběly. Proto byla rozkazem ředitele lesokombinátu z 8. srpna 1998 přes most zakázána osobní doprava. U ná­kladních vlaků byla situace řešena tak, že osádka přecházela pěšky přes nedaleký silniční most a strojvedoucí sám vlak pomalu převážel.

Nicméně osobní vlaky jezdily s tichým souhlasem náčelníka dráhy dále. Počet cestujících však neustále klesal a provoz se soukromému provozo­vateli již přestával vyplácet. Když pak došlo 27. září 1998 dopoledne k vážné poruše pronajaté lokomotivy TU 4-1362, "pohár" tak říkajíc "přetekl" a osob­ní doprava byla zastavena. Výpravní budova v Dubovém byla prodána. Novýmajitel zde chce údajně zřídit autoškolu.

28. říjen 1998 byl posledním dnem normálního provozu mezi Usť Čornou a Teresvou - nahoru přijel poslední nákladní vlak s prázdnými vozy. Následujícího dne byla sesuvem zasypána trať u Ozorelu, 2. listopadu zanesly zvýšené přívaly vody trať u Krásné. Lokomotiva TU 4-3024 odvezla pracovní vlak do Krásné a trať byla ručně čištěna. Toho dne také naposledy odjel do hor "rabočij pojezd" s lokomotivou TU 4-2835 a v pořádku se vrátil zpět do Usť Čorné. 3. listopadu vezla lokomotiva TU 4-3024 nákladní vlak do Usť Jablonice a vrátila se zpět. Následující den měl jet opět nákladní vlak do Teresvy, pro hrozící nebezpečí však již nebyl vypraven. Tento den pouze jela lokomotiva TU 4-3024 ke "špalozavodu" a zpět -tím byl provoz lesní dráhy zřejmě navždy zastaven. Dispečerská služba skončila 4. listopadu.

Všechny lokomotivy zůstaly v depu Usť Čorná. Do posledního dne byly provozní stroje TU 4-1362, TU 4-2540, TU 4-2835, TU 4-3024 a TU 7-2735. Horší je situace s "motovozy": v depu zůstala pouze "volha" č. 21 a před depem již delší dobu nepoužívaný vrak M 11.901. Modrá "kadibudka" č. 44 a rovněž modrý "Gaz" č. 48 je v Usť Jablonici, přičemž zejména "44" je povodní značně poškozena. Zelená "kadibudka" č. 42 povodeň přečkala na Pročce. Osobní vozy, vozy pro "rabočij pojezd" i většina nákladních vozů je v Usť Čorné, kde v podstatě nebyly poškozeny. I když údajně bylo kolejiš­tě stanice rovněž zaplaveno, nebyly na zařízení depa a vozidlech shledány žádné stopy poškození.

 

P.S. -  Kdo to ještě neví, tak tohle byla Ukrajina.

Tomáš Palyza  vytvořeno 20.5.2002